Jak to celé vzniklo
Challenge3000 není závod. Je to výzva a to je zásadní rozdíl. Není tam startovní pistole ani výsledková listina. Je tam trasa, komunita a otázka, kterou si každý klade sám pro sebe: zvládnu to?
Myšlenka se mi líbila od první chvíle, kdy jsem se s ní setkal. Jizerské hory znám dobře, jezdím tu léta. Vím, co to obnáší vytáhnout z těla přes 2 800 výškových metrů na 138 kilometrech Královské 3000. A věděl jsem, že tahle akce není pro každého. Přesně proto mě bavilo ji přivést do Liberce a okolí.
Organizace stála čas i peníze. Billboardy, PPC kampaň, koordinace přihlášek, trička, dresy, logistika. Ale bavilo mě to. Možná víc, než přiznávám.
A nebyl jsem na to sám. Zázemí a catering na celé akci zajistilo Bistro Aroma, naši sousedé z Doubské ulice v Liberci. Kdo zná jejich snídaně a obědy, ví, že občerstvení na trase bylo v dobrých rukou.
Občerstvovací stanice pak stály na rodině. Manželka, děti — prostě ti, co jsou vždycky tam, kde je to potřeba, bez titulů a bez nároku na aplaus. A náš tým z ordinace? Recepční a sestry vzaly roli support a medical teamu — a zvládly to přesně tak, jak to od nich znám z každého pracovního dne. Spolehlivě, s přehledem, s úsměvem.
Celou akci pak v oblasti social media zastřešoval Gameplan, liberecká kreativní digitální agentura. Jejich spolumajitel Marko je sám aktivní sportovec, běhá, jezdí na kole. Takže Challenge3000 pro něj nebyla jen pracovní projekt. Přijel a trasu si projel osobně.
Den D: počasí, lidé, kilometry
Ráno 6. června bylo jasné, že nám počasí přeje. Bedřichov v Jizerských horách se probudil do podmínek, jaké si na výzvu tohoto druhu člověk přeje – svěží vzduch, viditelnost do dálky, žádný déšť.
Na start nastoupilo 39 jezdců. Pro lokální akci organizovanou zubařem, ne profesionálním eventovým agentem — je to číslo, které mě upřímně potěšilo. Drtivá většina si vybrala Královskou 3000 — tu delší, tu náročnější, tu s převýšením přes 2 800 metrů. Celkem 27 z nás. Lidé, kteří se na Challenge3000 přihlásí, vědí, proč přišli.
Jizerský challenger — 88 kilometrů a přes 1 600 výškových metrů — absolvovalo šest jezdců. A jedna rodina zvolila Rodinnou pohodu. Správné rozhodnutí pro každého jiné.
Atmosféra na trase i v cíli byla výjimečná. Tohle se nedá naplánovat. To buď je, nebo není. Tentokrát bylo.
Pálava, Mikulov a příslib, který stojí za to
Pár dní po Challenge3000 jsem byl součástí jiné vyjížďky. WOOD & Company Cycling Day 2026 — start z Hotelu Ryzlink v Mikulově, trasa přes vinice Pálavy. Úplně jiný svět než Jizerské hory — plošší terén, žádná převýšení, která by vás zlomila. Zato výhledy na vinice, příjemné tempo a jídlo, které se na cyklistické akci jen tak nevidí. A průvodce? Ján Svorada.
Svorada — nejúspěšnější český cyklista, vítěz etap Tour de France i Gira — není člověk, který by jen dával autogramy. Jede, mluví, sdílí. A právě tady, někde mezi vinicemi a Mikulovem, se ta akce stala víc než jen projížďkou. A když jsem mu o Challenge3000 vyprávěl, přislíbil, že příští ročník přijede. Osobně.
To je pro mě víc než jakákoli medaile nebo čas na trase. Komunita kolem cyklistiky funguje jinak než většina světů, ve kterých se pohybuju. Tady se potkávají lidé z byznysu, ze zdravotnictví, ze sportu — a vůbec nezáleží na tom, kdo jste v pondělí ráno v práci. Záleží na tom, jak zvládáte kopec.
Proč nedělám Ironman — a proč mi to nevadí
Lidé, kteří vědí, že sportuji, se mě občas ptají: a kdybys šel na Ironman? Vždyť plavaš, jezdíš na kole, běžíš maratony.
Odpověď je jednoduchá. Příprava na Ironman by vyžadovala omezit péči o pacienty. A to se mi nechce. Vědomě.
Nestojím o to, abych byl multisportovní závodník. Stojím o to, aby moji pacienti dostali nejlepší péči, jakou jsem schopen poskytnout. Abych se neustále vzdělával — kurzy, nové technologie, nové postupy. Aby ordinace KittlerDent v Liberci posouvala standard, ne jen udržovala status quo.
Sport mi dává energii k tomu, abych tohle zvládal. Není to cíl. Je to nástroj.
Cyklistika, běh, několik maratonů do roka, plavání — to je moje rovnováha. Tělo potřebuje zátěž. Mysl potřebuje reset. A Jizerské hory jsou na obojí ideální místo.
Co mě na organizaci baví víc, než bych čekal
Přiznám se k něčemu: organizace Challenge3000 mě bavila víc, než jsem předpokládal. Není to jen přihlášky a logistika. Je to o tom sestavit něco smysluplného. Přivést lidi dohromady kolem společné výzvy.
Tahle část — příprava, koordinace, sledování jak se věci skládají dohromady — mi připomíná práci v ordinaci. I tam jde o systémy, o preciznost, o detail. O to, aby výsledek odpovídal záměru. O to, aby se člověk druhý den mohl podívat na to, co vytvořil, a říct si: stálo to za to.
Stálo.
Teď ale odpočívat
Po takové akci — a po celém tom jaru — je čas zpomalit. Ne vzdát se, ne přestat. Jen na chvíli nechat věci sedět.
Odpočinek není slabost. Je to součást výkonu. Každý atlet to ví. Každý lékař, který chce být dlouhodobě k dispozici svým pacientům, to taky ví.
Tělo se opravuje v klidu. Mysl sbírá energii pro to, co přijde. A já vím, že toho přijde dost — v ordinaci, na trase i v životě.
Takže: děkuju všem, kteří přijeli, kteří to vydrželi, kteří nám věřili. Byl to výjimečný den. Jizerské hory ho přijaly důstojně.
Ve WhatsApp skupině Challenge3000 se potom objevily zprávy, které říkají víc než jakýkoli výsledkový servis:
„Děkuji všem, kteří tuhle akci vymysleli a organizovali, celé to bylo hrozně uvolněný, kamarádský a příjemný. Těšim se na další ročník.“
Josef Doležal
„Super den. Díky, byl to poctivej Challenge.“
Marko, Gameplan
A za rok? Uvidíme. Ale Svorada přislíbil, že přijede. A to je dobrý důvod udělat to ještě lépe.
